poradenská linka dTest 299 149 009 předplatné časopisu dTest

Když zdarma není zdarma

10.10.2014

„There is no free lunch,“ tedy „Neexistuje oběd zdarma,“ rádi říkají někteří ekonomové a myslí tím, že to, co je zdarma, musí někdo zaplatit. Často je to sám kupující, který sice ušetří na jedné věci, ale to, co ušetřil, doplatí na poštovném nebo poplatcích. V případě akcí „X+1 zdarma“ často bývá cena placených produktů uměle navýšena, aby se akce prodejci vyplatila a stále nalákala dostatek zákazníků

Nad obsahem pojmu zdarma a jeho zneužíváním se zamýšlejí internetové stránky americké spotřebitelské organizace Consumer Reports (CR). Podle amerického zákona může být jako „zdarma“ označena nabídka, kdy je produkt nabízen zcela bez jakýchkoliv poplatků a podmínek nebo pokud jsou podmínky jasně definovány a nedochází k umělému navyšování cen produktů či služeb, jejichž pořízení je podmínkou získání bonusu zdarma.

Zdarma tak podle autorů CR jsou například články na blogu (vyžadující pouze připojení k internetu), bezplatný antivirový software (který uživatele pouze občas obtěžuje nabídkou upgradu na placenou verzi) či americké veřejné knihovny, kde se neplatí ani roční poplatek za členství.
Naopak co zdarma není a kde si prodejce vynahrazuje cenu produktu zdarma na těch placených, bývají akce typu 2+1 zdarma. Zde se CR pozastavuje zvlášť nad obchodními praktikami výrobce pánských obleků Jos. A Bank, který typicky nabízí jeden oblek a k němu dva levnější zdarma. V takovém případě CR nepředpokládá, že by se od výrobce jednalo o filantropii, ale že cena za kus je uměle nadsazená tak, aby se prodejci vyplatila i nabídka více kusů. S podobným trikem se můžeme často setkat i v Česku, když na balení výrobku vidíme údaj „X % zdarma“, ovšem toto balení je často o X % dražší než to menší.

Další nešvar, který bývá s nabídkami spjatý, se týká poštovného a balného. Často jde ruku v ruce s akcí 1+1 zdarma, CR dává za příklad ohřívací dečku z teleshoppingu. Objednejte si jednu, dostanete druhou zdarma, ovšem musíte za ni zvlášť zaplatit poštovné a balné ve výši třetiny ceny samotné dečky. Jiní výrobci a prodejci pak zdarma nabízejí náhradní díly, například hlavice k elektrickému zubnímu kartáčku, ovšem lze je objednat pouze v určitém počtu a opět za nadsazené poštovné a balné.

Na závěr CR konstatuje, že nabídka výrobku „zdarma“ smí být vázána na splnění určitých podmínek či nákup jiného zboží. Také jistě není nic špatného na snaze prodejce lákat toho, kdo využil nabídku zdarma, k dalšímu nákupu. Problém je jednoznačně v nadsazených cenách za zboží a služby, které jsou k získání produktu zdarma zapotřebí. Taková sleva se totiž může spotřebiteli prodražit.

Spory o používání slova zdarma vypukly i v České republice. Nejznámějším z nich byl případ poskytovatelů satelitního vysílání Skylink a CS Link. Ti, ačkoli se spotřebitelům zavázali poskytovat satelitní kartu doživotně a bezplatně, tak zavedli měsíční servisní poplatek 29 korun. Zákazníky navíc nutili do výměny již zakoupené satelitní karty. Poskytovatelé satelitního vysílání se v tomto případě dopustili porušení zákazu užívání klamavých obchodních praktik a od Českého telekomunikačního úřadu za něj dostali pokutu ve výši 20 milionu korun.
 

Související články