Takovéto obchody jsou populární zvláště mezi spotřebiteli s nejnižšími příjmy. K nákupu zde totiž nepotřebují hotovost, bankovní účet ani kreditní kartu. Pouze si zvolí, zda chtějí zboží splácet týdně či měsíčně a mohou si ho odnést. Dokud ho však nesplatí, nejsou jeho majiteli, tím je obchod, který si také zakoupené zboží může vzít zpět, pokud zákazník nebude schopný splácet.
Zboží splácené v obchodech s modelem rent-to-ownse spotřebitelům výrazně prodraží. Internetový server Consumerist popisuje příklad manželského páru, který si v takovém obchodě pořídil sedací soupravu. Ta měla hodnotu 1500 dolarů, v korunách asi třicet tři tisíc, při týdenních splátkách však vyjde na 4000 dolarů, v přepočtu asi osmdesát osm tisíc korun.
Řetězce fungující na principu rent-to-own za to často čelí kritice. Zboží navíc mnohdy inzerují pouze s cenou jedné splátky, celková cena však absentuje. Inzercí navíc cílí na obyvatele ve státních sociálních bytech či přívěsových koloniích, tedy na sociálně slabé Američany a Američanky.
Podle Consumeristu se i mezi zákazníky rent-to-own množí neschopnost zboží splácet. Joe Gazzo, ředitel Buddy’s, jednoho z řetězců fungujících na tomto obchodním modelu prohlásil, že jeho obchod v poslední době spíše připomíná videopůjčovnu. Hlavní rozdíl je ovšem v tom, že Buddy’s zákazníkům půjčuje televize a sedací soupravy. Průměrný den v prodejně pak vypadá tak, že sice pět zákazníků si vybere zboží a otevře si u Buddy’s účet, jiných pět však zboží vrátí.