poradenská linka dTest 299 149 009 předplatné časopisu dTest

TTIP – jedna dohoda, mnoho otazníků

3.12.2014

Transatlantic Trade and Investment Protocol (TTIP), česky Transatlantické partnerství pro obchod a investice, je zatím vyjednávanou dohodou mezi členskými zeměmi Evropské unie a USA, která by měla odstranit celní i právní bariéry a podpořit obchod na obou stranách Atlantického oceánu. Dohoda je však terčem kritiky ze strany některých nevládních organizací, spotřebitelů i ekonomů. TTIP podrobně sleduje i evropská spotřebitelská organizace BEUC, která na svých stránkách přináší podrobné informace o jednotlivých tématech spojených s TTIP a jejich vývoji.

Jiný břeh oceánu, jiný přístup

Ačkoli se TTIP týká obchodu mezi USA a EU, nepočítá s vzájemnou harmonizací předpisů, pouze s odstraněním bariér a vytvořením nových standardů pro zboží, jež by mělo být dováženo přes oceán. Vyskytly se proto obavy, že trh bude zaplaven výrobky, které neodpovídají evropským předpisům. V médiích se například velmi často mluvilo o amerických kuřatech pro dezinfekci koupaných v chlorovém roztoku.

Přístup k živočišné a potravinářské výrobě se v Evropské unii výrazně liší od amerických zvyklostí. Do kontrastu se staví evropský postup, kdy předpisy dohlíží na každý krok chovu a výroby, zatímco v USA je dohlíženo pouze na jakost výsledného produktu. Kromě již zmíněné drůbeže čištěné chlorem se objevily i obavy z masa pocházejícího ze zvířat krmených růstovými hormony. USA mají také liberálnější přístup ke geneticky modifikovaným plodinám (GMO), o jejichž přítomnosti v potravinách nemusí být spotřebitelé na západním břehu Atlantiku informováni.

Požadavky EU pro dovoz by se ale změnit neměly a na evropský trh by se mělo dostat pouze zboží splňující standardy pro prodej na území EU. Podle oficiálních stránek Evropské unie by tedy neměla hrozit invaze výrobků nižší kvality či těch, které představují potenciální zdravotní riziko. EU údajně nehodlá v návaznosti na TTIP své standardy snižovat. To platí nejen pro potraviny, ale pro veškeré výrobky, u nichž jsou evropské a americké předpisy v nesouladu.

 

EU by neměla ustupovat

Přes výše zmíněná ujištění BEUC, jejíž součástí je i dTest, varuje před tlaky na snížení nároků na bezpečnost potravin. Problematika odlišných standardů se navíc netýká jen potravin, ale i kosmetiky. Některé v USA povolené látky z řad nanomateriálů či endokrinních disruptorů jsou v EU zakázané. Endokrinní disruptory mohou člověku narušit produkci hormonů a jsou nebezpečné zvláště v kombinaci více látek.

Podle BEUC je nejvhodnějším postupem v oblasti bezpečnosti potravin a kosmetiky “harmonizace směrem vzhůru“, při níž by se měly USA a EU dohodnout na dodržování těch nejpřísnějších předpisů. Obě strany by také měly navzájem respektovat své předpisy. EU by pak rozhodně měla trvat na požadavku na označování přítomnosti GMO v potravinách a zákazu endokrinních disruptorů a odmítat v těchto oblastech jakékoliv změkčování předpisů.

 

Práva a ochrana soukromí uživatelů počítačů a internetu

Odlišný přístup najdeme i v oblasti ochrany soukromí a dat. V USA je ochrana spotřebitele opět  upravena jinak – zákony řeší pouze ochranu dětí a nezletilých, případně se dotýkají nabízení finančních a zdravotnických služeb, ovšem soukromí spotřebitele není chráněno. Vedle kvality potravin a dodržení zákazu nebezpečných chemických látek se proto jedná o třetí prioritu BEUC, kvalita ochrany soukromí uživatelů internetu by po přijetí TTIP neměla v Evropě klesnout.

Návrh TTIP také původně obsahoval nepopulární dohodu zvanou ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement, česky Obchodní dohoda proti padělatelství). Jednalo se o předpis směřující k ochraně duševního vlastnictví a jejímu snazšímu vymáhání. ACTA byl považována za přehnaně přísný předpis, který výrazně zasahoval do práv uživatelů počítačů a internetu. Kromě jiného ACTA počítala s kontrolami harddisků na hranicích. Poskytovatelům pak umožňovala odstřihnout od připojení uživatele, kteří se dopouštěli porušení autorských práv. Dohodu ACTA však Evropská unie odmítla ratifikovat již v červnu 2012, po jejím zamítnutí drtivou většinou evropských poslanců pak byla z TTIP odstraněna.

 

Problematické řešení sporů

Nepopulární součástí TTIP je i možnost řešení soudních sporů mezi státem a společnostmi u rozhodčí komise Investor to State Dispute Settlement (ISDS). ISDS by měla rozhodovat v případech, kdy změna státní legislativy výrazně mění tržní podmínky či narušuje již schválené zakázky velkých společností a kdy se společnost cítí být poškozena takovou změnou legislativy.

Příkladem je spor Austrálie s tabákovým koncernem Philip Morris Limited, kdy se tabáková společnost pokusila napadnout australský zákon, jenž povoluje prodej cigaret pouze v jednobarevných obalech a bez loga. Jednotlivé krabičky se odlišují jen standardizovaným názvem a variantou cigaret. V tomto případě se ovšem změnu zákona tabákovému koncernu prosadit nepodařilo.

Spory projednávané u ISDS bývají často velmi drahé, průměrná výše nákladů za jedno řízení bývá okolo osmi milionů dolarů. BEUC vadí netransparentnost rozhodování komise, její nepředvídatelnost a nekonzistentnost. Jednotliví arbitři ISDS se také často nacházejí ve střetu zájmů, když jednou fungují jako „nestranní“ soudci, v jiném případě však zastupují zájmy velkých korporací. Rozhodnutí této arbitrážní komise navíc často zasahují do legislativy jednotlivých zemí.

 

Transparentně, prosím

BEUC kritizuje i neprůhlednost samotných jednání o TTIP. Vyžaduje, aby z nich byly pořizovány veřejné záznamy v podobě tzv. position papers čili krátkých dokumentů shrnujících nejdůležitější body jednání. Díky nim by mohla veřejnost sledovat postup vyjednávání a naopak by se zamezilo nátlaku od silných zájmových skupin, který může probíhat, jsou-li jednání skrytá. Veřejná forma zápisů by také měla usnadnit práci Advisory Group - oficiální poradní skupině odborníků, která pomáhá s přípravou TTIP a byla zřízena Evropskou komisí.

Vyjednávání by podle BEUC mělo probíhat co nejtransparentněji. Cílem však není z vyjednávání vyloučit podnikatelské subjekty, jichž se dohoda dotkne. Naopak, veřejná debata s nimi by neměla chybět. Evropská komise by pak měla výsledky takové debaty zvážit a zahrnout do další fáze vyjednávání.
 

Související články