První trik se týká privátních značek řetězců, které se při navrhování svých obalů často snaží co nejblíže kopírovat dražší značkové produkty. Pokus, který Which? provedla, například prokázal, že pokud se z balení odstranily názvy, čtyřicet procent dotazovaných považovalo balíček skořicových sušenek z Lidlu za mnohem dražší prémiovou značku McVitie.
Obsah také často neodpovídá obalu – například inzerované třešňovo-jahodové smoothie obsahuje pouze osmnáct procent třešní či jahod, zbytek představuje mnohem levnější jablečná či hroznová šťáva. Takovýto prohřešek je velmi častý u levných ovocných nápojů.
Obal může klamat i označením „light“. V Británii jsou takto často označeny diabetické produkty sice bez cukru, zato plné tuku. Průzkum Which? objevil i sušenky „light“, které obsahovaly pětkrát více cukru než jejich klasická varianta.
Pozor by si měli dát i vegetariáni. Průzkum odhalil v nejrůznějších výrobcích stopy po živočišných výrobcích. Našly se dokonce i v několika limonádách. Označení „veganské“ či „Vegetariánské neznamená nic a výrobce k ničemu nezavazuje.
Poslední z triků, se kterým se často setkávají i čeští spotřebitelé, jsou nevýhodná dárková balení. Which? například narazila na případ deodorantu s obvyklou cenou tři libry a sprchového gelu s cenou dvě libry. Prodávané společně v papírové krabičce však stály šest a půl libry. Zákazník tak platil za jednoduchý a nepříliš zdobný obal libru a půl navíc. Některé dárkové obaly jsou navíc nadměrné a jako takové klamou spotřebitele a jsou nešetrné k životnímu prostředí.