Mnoho spotřebitelských práv existuje pouze na papíře a pro spotřebitele je stále obtížné je uplatnit. Spolupráce státních institucí, které mají vymahatelnost těchto práv zajistit, a spotřebitelských organizací, které mají potřebné informace z praxe, je klíčová.
Z pohledu dTestu, největší české spotřebitelské organizace, je zásadním handicapem pro uplatňování spotřebitelských práv v České republice nemožnost podávat hromadné žaloby. Výhodou hromadné žaloby je to, že poškození s obdobnými nároky spojí své síly a s jednou společnou argumentací a jednou žalobou vymáhají více individuálních nároků. Je pro nás velkým zklamáním, že příslušná ministerstva tuto otázku vůbec neotevírají, ačkoliv se jedná o jeden z nejpalčivějších problémů českého spotřebitelského práva. Na evropské úrovni je navíc tento nástroj léta diskutován a rozvíjen.
Například v Polsku vstoupil již v červenci roku 2010 v účinnost zákon o skupinovém řízení. Od té doby lze před polskými soudy hromadně uplatňovat nároky se stejným skutkovým či právním základem. Hned v průběhu prvního roku existence této nové právní úpravy bylo v Polsku podáno na 40 skupinových žalob. Předmět žalob je různorodý – počínaje bankovními podmínkami, které umožňovaly manipulovat s úrokovými sazbami, přes nároky z pojistného plnění, které pojišťovny odmítaly vyplatit s odvoláním na nesrozumitelná ustanovení pojistných smluv, až po náhrady škod na zdraví.
V České republice stále chybí i zákon, který by spotřebitelským organizacím umožňoval být vedlejšími účastníky jak občanskoprávního soudního řízení, tak i správního řízení týkajícího se ochrany práv spotřebitele. Taková právní úprava je přitom v Evropě běžná a užívá ji například i občanský soudní řád na Slovensku.
Spotřebitelé často řeší podobné problémy. Čas od času se najde někdo, kdo má vůli se soudit a dotáhnout věc do konce tak, aby existovalo soudní rozhodnutí. V současné době ale není způsob, jak by se do soudního sporu mohla zapojit spotřebitelská organizace, aktivně podpořit spotřebitele a intervenovat jako vedlejší účastník. Sama o sobě totiž špatně prokazuje svůj individuální právní zájem na výsledku konkrétního sporu, což je podmínka vedlejšího účastenství podle stávajícího občanského soudního řádu.
Vedlejší účastenství ve správním řízení by pomohlo v situacích, kdy spotřebitelská organizace dává podnět dozorovému orgánu kvůli nekalým obchodním praktikám. Současná praxe je bohužel taková, že podnět spotřebitelské organizace podložený vlastním výzkumem či zkušenostmi spotřebitelů není ve správním řízení projednáván tak, aby se nekalým obchodním praktikám zabránilo. Správní orgán často nemá vůli nebo prostředky dovést věc k potrestání konkrétního pachatele. Spotřebitelská organizace by se jako účastník mohla vyjadřovat k podkladům, vyjádřením podnikatelů, předkládat vlastní důkazy a případně podávat i správní žaloby.