Experiment vedený doktorem Johnem Jakicicem rozdělil 471 hubnoucích dobrovolníků do dvou skupin a sledoval jejich váhový úbytek po dobu dvou let. Obě skupiny dostaly podobná dietní doporučení, obě zvýšily fyzickou aktivitu a snižovaly příjem kalorií. Obě také docházely na pravidelná skupinová sezení. Jediný rozdíl mezi skupinami byl ten, že po půl roce měření obdrželi příslušníci jedné z nich fitness náramky a instrukce, jak je využívat.
Výsledek dvouletého výzkumu byl jasný. Ti, kteří používali fitness náramek, zhubnuli v průměru o 3,5 kilogramu. Účastníci experimentu, kteří se při hubnutí obešli bez měřících přístrojů, shodili více. Průměrně se jednalo o váhový úbytek pět kilogramů. Doktor Jakicic i server Bitterwallet to přikládají zvláště faktu, že osoby, které sledovaly svůj váhový úbytek a tělesnou aktivitu průběžně, měly větší tendenci se odměňovat za dosažené úspěchy.
Bitterwallet proto doporučuje nespoléhat se jen na „chytrou“ techniku. Hlavní je nastavit si rozumný režim příjmu potravy a cvičení. Rozhodně se lidé nesmí nechat zlákat každým úspěchem k tomu, aby si zase začali dopřávat.
Nejasné výsledky nejsou jediným problémem „chytrých“ fitness náramků. Nedávno médii proběhl soudní spor nespokojených zákazníků s výrobcem FitBit. Reklama slibovala u modelu Flex i přesné měření kvality spánku, to však podle žalující strany nemohou přístroje vybavené pouhým akcelerometrem zaručit. Z podobného soudku je i výzkum norské spotřebitelské organizace Forbrukerrådet a nizozemské Consumentenbond, který zjistil, že mnohé fitness aplikace sdílí většinu získaných dat s třetími stranami za účelem lepšího cílení reklamy.