Úmluva CETA se týká zejména odstranění celních bariér mezi EU a Kanadou. V těžkém a strojírenském průmyslu by po schválení dohody mělo být odstraněno 99 % všech cel na průmyslové výrobky, po skončení přechodného období by pak měl být export do Kanady zcela bezplatný. EU se s Kanadou také dohodla na tom, že jelikož je potravinářský sortiment mnohem složitější a citlivější, trh Kanada otevře na 92 % a EU na 94 %. Výjimky se týkají zejména mléčných výrobků, čokolády a minerálních vod.
Situace těsně před popisem nevypadala pro příznivce dohody růžově, zdálo se, že její schválení zablokuje valonská část belgického parlamentu. Napodruhé však podpis CETA schválili i valonští poslanci. Vymohli si ovšem úpravu dohody v oblasti urovnávání investičních sporů. Ty se sice stále budou řešit u arbitrážních komisí, zohledňovat se ovšem bude i stanovisko Soudního dvora Evropské unie.
Kritikům CETA se nelíbilo, že řešení sporů korporací se státem u arbitrážních komisí připomínalo neblaze proslulý mechanismus Investor-to-State Dispute Settlement, známý pod zkratkou ISDS. Tento mechanismus byl obsažen v dohodě TTIP. Mnohým se také nelíbí, jak CETA ošetřuje autorské právo. Prodlužuje například trvání copyrightu o 20 let.
„Obchodní dohoda CETA přináší celou řadu rizik. Hrozí privatizace veřejných služeb a znemožnění přísnější regulace veřejných služeb do budoucna,“ říká právní analytik Věnek Bohuš z organizace Iuricum Remedicum a dodává: „Systém mezinárodních investičních arbitráží umožní firmám žalovat stát, který zavede regulaci na ochranu životního prostředí, veřejného zdraví či kvality potravin. Budoucí zákony na ochranu spotřebitele budou přinejmenším zdrženy a přinejhorším zastaveny v rámci „regulatorní spolupráce“. Jedná se o systém orgánů, ve kterém budou mít dominantní postavení lobbisté velkých korporací a který bude projednávat navrženou legislativu, ještě než se ke slovu dostanou parlamenty Evropské unie a Kanady.“
Vyjednávání dohody TTIP se prakticky zastavilo. Někteří vyjednávači za Francii či Rakousko požadují kompletní zastavení jednání, o dotažení dohody do zdárného konce v současnosti stojí zvláště americká strana. Podle serveru iHned je příčinou sváru mezi evropskými a americkými vyjednávači hlavně výše zmínený mechanismus pro řešení sporů korporací se státem.