poradenská linka dTest 299 149 009 předplatné časopisu dTest

Přírodní a „přírodní“ kosmetika

22.12.2016

Označení „přírodní“ táhne a prodává. Německá spotřebitelská organizace Stiftung Warentest (SW) ovšem varuje, že zdaleka ne všechny „přírodní“ přípravky jsou skutečně přírodní a doporučuje spotřebitelům všímat si složení a certifikátů. Ty skutečně přírodní přípravky pak rozhodně nepatří mezi nejkvalitnější ani nejúčinnější ve svých kategoriích.

Poptávka po přírodní kosmetice stoupá. SW uvádí, že jen za rok 2015 za ni utratili němečtí spotřebitelé přes jednu miliardu euro. Když roste nabídka, stoupá i poptávka. Svoji řadu „zelené“ kosmetiky tak spustily například i některé diskontní řetězce.

Spotřebitele lákají na obsah přírodní složky. Bližší pohled do složení však ukáže, že přírodní složka představuje zanedbatelné procento celkového obsahu, zbytek se příliš neliší od běžného drogistického zboží. SW tak zájemcům o skutečnou přírodní kosmetiku doporučuje sledovat kromě složení i certifikáty. Za důvěryhodné považuje SW například certifikáty Demeter, BDIH, Natrue či Ecocert.

Od přírodní kosmetiky by spotřebitel neměl očekávat zázraky. Certifikované výrobky sice bývají prosté nežádoucích látek, jako jsou například minerální oleje, a jsou dobrou volbou pro alergiky, jejich účinnost ovšem není nijak zázračná. Například „přírodní“ pasty na zuby bez fluoru obsadily v testu SW zadní pozice. Přípravky na opalování bez oxidu titaničitého pak zase nemohou nabídnout tak vysoký stupeň ochrany proti UVA záření jako běžné přípravky, jež oxid titaničitý obsahují.

Na klamavá tvrzení výrobců kosmetiky, zejména „přírodních“ šamponů, se v minulosti zaměřila například britská spotřebitelská organizace Which?. I ta apelovala na spotřebitele, aby se nenechali zlákat pouhými reklamními tvrzeními a raději si pečlivě prostudovali složení.
 

Související články