Nákaza zelenání citrusů se v praxi projevuje tím, že plody sesychají, někdy také opadávají ze stromů ještě zelené. Takové plody jsou pro průmyslové zpracování nepoužitelné. Chladnější klima sice nesvědčí dalšímu šíření bakteriální nákazy, pomeranče, které se v něm rodí, jsou však chuťově horší než ty z teplých oblastí a jsou příliš vodnaté.
Consumerist uvádí, že dříve na získání tuny džusu stačilo 250 palet pomerančů. Pokud však výrobce použije vodnaté pomeranče z chladnějších oblastí, pro tunu džusu v obdobné kvalitě potřebuje přibližně 290 palet.
Podobná nákaza dlouhodobě sužuje také pěstitele pomerančů na jihu USA, tam se roční úroda snižuje již od roku 2014. Nižší celosvětová úroda citrusů přitom znamená zdražení citrusových produktů, jako je například pomerančový džus. Nákaza navíc v současnosti neustupuje.
Nejznámější případ podobné nákazy, která změnila produkci jednoho druhu ovoce, se týkal banánů Gros Michel. Ty byly až do padesátých let hlavním pěstovaným kultivarem, jihoamerické banánové plantáže však zdecimovala „panamská nemoc“, tedy nákaza houbou rodu Fusarium. Tamní pěstitelé tehdy situaci vyřešili přechodem na pěstování odolnějšího kultivaru Cavendish, který byl považován za chuťové podřadnější. I jeho pěstování však v současnosti ohrožuje tatáž nákaza.