Říká se mu oranžové, přírodní nebo dokonce amforové víno. Například gruzínské kvevri se vyrábí již tisíce let. Evropští vinaři jej získávají z bílých hroznů v hliněných i jiných nádobách tak, že hrozny kvasí i se slupkami, semínky a stonky, ale na rozdíl od mnoha jiných vín se při tom nepoužívají ani vinné kvasinky, ani oxid siřičitý. Kvasinky ze samotných hroznových slupek mění cukr v alkohol a vytvářejí stopové množství síry.
Vzniklé víno je spíše matnější a barvu má žlutou až oranžovou podle množství vzduchu v nádobě. Chuť má zaoblenou a často plnou jako cider nebo sherry.
Není však jednoduché docílit žádaného výsledku. Stačí několik špatných hroznů nebo malá chyba v klimatu sklípku a víno nebude k pití, poznamenává Erik Schweickert, profesor mezinárodního vinařství na univerzitě v německém Geisenheimu.
Staronový typ vína zatím nemá oficiální označení
Zatím nebyl jednotně pojmenován typ těchto vín, který by mohl stát na každém z nich. V současnosti lze volit jen mezi bílým, červeným, růžovým a Rotlingem, ale žádný z nich nevystihuje staronový způsob přípravy. Německá enologická asociace se rozhodla zakročit a definovala oranžové víno. Slovo přírodní totiž nesmí být v EU spojováno s vínem, a amforové by vylučovalo vína vznikající v nehliněných sudech.
Ruční práce má svou cenu
Oranžové víno nenajdete v každém obchodě. Bývá na trzích, ve vinotékách, jen v některých restauracích. Cena za lahev je běžně 30 eur i více. Naši vinaři se dohodli, že by v ČR neměla klesnout pod 150 Kč. Není divu – kromě nutnosti používat jen nejlepší hrozny a ovládat výrobu je třeba pečlivé ruční práce, která se cení a nelze ji ničím nahradit.