Existují informace, podle kterých umí psi varovat své pány před životu nebezpečným stavem štěkáním, kňučením, vytím, skákáním nebo dalšími způsoby. Talent rozpoznat pokles hladiny cukru projevují i někteří netrénovaní pejsci. Různé organizace v Evropě i Americe proto začaly pracovat na výcviku čtyřnohých detektorů, neexistují však jednotné metody ani kontrola jejich spolehlivosti. Pes nemůže být jediným způsobem ochrany ani podle samotných trenérů. Pomáhat ale může i jinak, třeba přinesením glukometru nebo zmáčknutím tlačítka varovného zvonku.
Podle průzkumu rakouské organizace Medizin transparent je výzkum v této oblasti teprve v plenkách. Existují pilotní studie zkoumající včasnost a přesnost psí reakce. Nelze z nich však vyvodit, jak často se pes zmýlí v běžných podmínkách všedního dne, na jaké hodnoty krevního cukru reaguje a jaké je procento případů, kdy varování skutečně odvrátilo nebezpečnou situaci. Stále není jasné, pro jaké osoby se tento způsob detekce hodí a které psí rasy jsou pro výcvik nejvhodnější. Nevíme ani to, jak psi hypoglykemii skutečně rozeznají, zda podle pachu nebo rovněž podle pohybů nebo jiných prvků lidského chování.
Hypoglykemie je stav, kdy hladina cukru v krvi klesne příliš nízko, a je běžná u osob léčených inzulínem. Způsobují ji příliš dlouhé rozestupy mezi jídly, malé porce, vysoké dávky inzulínu, fyzická námaha nebo přílišná konzumace alkoholu. Projevuje se pocením, zblednutím, třesem, hladem nebo úzkostí, ale také ztíženou chůzí, slabostí, poruchou zraku, zmateností či ztrátou vědomí. Slabší symptomy mohou projít bez povšimnutí, zejména ve spánku, ale v horším případě může být hypoglykemie smrtelná. Nemocní cukrovkou proto pravidelně kontrolují hladinu cukru ve své krvi, aby mohli včas zasáhnout, například příjmem glukózy nebo sladkým nápojem.