poradenská linka dTest 299 149 009 předplatné časopisu dTest

Test pánských košil: Vyhrály ty nejlevnější

13.9.2019

Německé testy ukázaly, že zhruba polovinu bavlněných košil je možné považovat za kvalitní. Na ceně vůbec nezáleží – k nejlepším patřily i ty nejlevnější a některé značkové výrobky se naopak velmi rychle opotřebovaly.

Německá spotřebitelská organizace Stiftung Warentest prověřila 14 bavlněných pánských košil. Soustředila se na snadnost praní a žehlení, odolnost, komfort a obsah škodlivin. Nejlépe si vedly košile značek Nobel League za 10 eur z Lidlu a Jakes od Peek & Cloppenburg za 30 eur. Dobré výsledky měly rovněž modely značek Hugo Boss (100 eur), Walbusch (60 eur), Brainshirt (80 eur), Van Laack (140 eur) a Esprit (40 eur). Všechny se pohodlně nosí a mají slušnou odolnost.

Od každé košile byly testovány tři kusy. Každý byl vyprán třicetkrát při 40 stupních. Odborníci pak hodnotili stupeň poškození po 10, 21 a 30 pracích cyklech. Dobrá zpráva je, že zatímco v testech před deseti lety košile vydržely málo, tentokrát se stopy opotřebování objevily až po 21. vyprání.

Slabou stránkou byly špičky límců.  Tvrdé hroty plastových tyčinek ve zpevněných límcích totiž narážejí do bubnu pračky a podléhají tak většímu tření, které jim nesvědčí.

Dalším problémem jsou bublinky, které se objevují mezi vrstvami látky na manžetách. Ty vznikají, když se lepidlo na zpevňující vrstvě rozpustí a látka nad ním se zvlní. Bublinky se objevily i na jednom z nejlepších výrobků, košili Brainshirt. Viditelné však byly až po 30. vyprání. Límec košile se při praní může srazit. Během prvních praní je to celkem běžné, stačí jej pak vypnout a vyžehlit, aby se vrátil do původního stavu. Mezi zapnutým límcem a krkem však musí vždy zůstat trocha místa. V límečkovém testu neobstála košile značky Zara – její límeček se srazil tak, že změnil velikost košile. Tu standardně určuje právě vnitřní obvod límce, měřený od středu zapínacího knoflíku po vnější okraj knoflíkové dírky. Kromě límce patří k hlavním parametrům košile střih, délka rukávů a jiné. Díky tomu lze určit, na jaký typ postavy se jednotlivé košile hodí.

Prát košile se doporučuje při krátkém programu s nižší rychlostí odstřeďování a s použitím prostředku na barevné prádlo. Vhodné je odstranit vyjmutelné výztuže, obrátit košili naruby a složit límec a manžety směrem dovnitř. Některé značky uvádějí, že košile lze sušit v sušičce. Test to ověřil a ukázalo se, že bubnová sušička urychluje opotřebení. Na vzduchu sice schnou košile pomaleji, ale je to pro ně šetrnější.

Test stálosti barev dopadl dobře. S neprůhledností to již tak jednoznačné nebylo. Zatímco košile z Lidlu vše dobře kryla, přes lehké textilie použité výrobci Olympus, Seidensticker, Van Laack a Walbusch prozírají prsní bradavky i nátělník.

Po praní a sušení přichází neoblíbené žehlení. Na trhu jsou běžně nabízeny košile se zvláštní úpravou, která jej má usnadnit. Jedná se o neviditelnou impregnaci syntetickými látkami. Ty spojují bavlněná vlákna a košile pak vypadá hladce a snáze se žehlí. Žádná košile v testu se neobešla zcela bez žehlení. Modely se zmiňovanou úpravou se nicméně žehlily snáze a rychleji. Tři z nich byly vyžehleny v průměru za 5 minut. Výrobek Brainshirt sice snadné žehlení neinzeroval, ale byl také hotov během chvíle. Nejdéle trvalo žehlení košile Van Laack, která byla také nejméně prodyšná. Úprava napomáhající snadnému žehlení totiž může snížit schopnost bavlny absorbovat vlhkost a propouštět vodní páru. To pak brání absorpci potu, jeho vypařování a zajištění suchého a příjemného pocitu. Dobře si v tomto směru vedly výrobky od Lidlu a Peek & Cloppenburg. Všechny ostatní pohořely.

Nevýhodou žehlicích chemikálií dříve býval obsah formaldehydu. Ten byl však klasifikován Evropskou unií jako karcinogenní látka. Žádný z testovaných vzorků neobsahoval kritické množství škodlivých látek.

Související články