poradenská linka dTest 299 149 009 předplatné časopisu dTest

Který obal je skutečně nejekologičtější?

4.10.2021

Boj proti zvyšování množství plastového odpadu a za udržitelné obaly je dlouhodobá záležitost, protože má svá četná úskalí. Přesto se trh v posledních desetiletích velmi změnil a zákazník do něj může svou volbou významně zasáhnout, tvrdí nizozemská spotřebitelská organizace Consumentenbond.

Obaly se neustále přizpůsobují principům udržitelného rozvoje. Snižuje se množství obalového materiálu, velikost obalů, používají se obnovitelné a recyklovatelné zdroje. Výrobci volí udržitelné technologie, aby bránili plýtvání surovinami. Udržitelné balení je takový obal, který zajišťuje co nejlepší využití produktu, obsahuje informace o optimálním způsobu likvidace nebo o recyklaci a nezůstávají v něm nevydolovatelné potravinové zbytky, které mohou mít horší dopad na životní prostředí než samotný obal. Malá balení potravin pro menší domácnosti sice znamenají více odpadu z balení, ale na druhou stranu brání kupovat zbytečné jídlo, které posléze skončí v koši.

Vratné obaly jsou vždy lepší než obaly na jedno použití. Plast může být vhodnější volbou než (jednorázové) sklo, protože je lehčí, zákazník si jej odnese či odveze více najednou a nemusí pak navštěvovat obchod častěji. Velké balení je udržitelnější než malé, ale jen v případě, že spotřebujete celý obsah. Lze rovněž nakupovat bez obalu, ať už na trzích, ve specializovaných obchodech, nebo v samoobslužné sekci supermarketu. Místo obalů od výrobce stačí opakovatelně použitelné krabičky, sáčky nebo sklenice a zákazník do nich koupí pouze takové množství, jaké skutečně potřebuje.

V posledních letech se věnuje velká pozornost snížení množství obalů a používání udržitelnějších materiálů. Zákaz bezplatných igelitek vedl během dvou let k 80% snížení vydaných igelitových tašek. Výrobci používají lehčí materiály a často balí produkty do jednodruhových plastů, které se lépe recyklují. Nizozemské kávové a čajové společnosti se nedávno dohodly, že do konce roku přejdou na kompostovatelné kávové a čajové sáčky, které zatím patří do směsného odpadu, protože jich většina obsahuje plast.

Množství plastů ovšem přes všechny snahy roste. Celosvětová produkce plastů za poslední dekády stoupla z přibližně 1,5 milionu tun v roce 1950 na více než 360 milionů tun v roce 2019. Ani výroba bioplastů není optimální, protože pěstování surovin stojí mnoho energie, spotřebovává vodu a vytěžuje půdu, používají se při něm pesticidy a hnojiva. Plasty vyrobené na biologické bázi nejsou biologicky rozložitelné a patří do plastového odpadu. Mají stejné vlastnosti jako plasty vyrobené z fosilních surovin a mohou být zahrnuty do procesu recyklace. Problémem je i matoucí pojem biologicky rozložitelné plasty. Naznačuje, že plast je kompostovatelný, ale není to pravda. Jeho rozkládání v přírodě trvá velmi dlouho, proto se nesmí vyhazovat do kontejnerů na organický odpad a musí být zlikvidován se zbytkovým odpadem.

Související články