poradenská linka dTest 299 149 009 předplatné časopisu dTest

Cukr, sladidla a mýty kolem nich

31.1.2022

Mýty spojené s konzumací cukrů zvyšují příjem cukru, aniž by si to spotřebitel uvědomoval. K matení lidí přispívají pověry, přesvědčení vzniklá na základě klamavých sloganů, informace na obalech potravin a nápojů nebo cílené dezinformace. Shrnula je švýcarská spotřebitelská organizace FRC.

Mýtus 1: Tělo potřebuje cukr. Je to sice pravda, ale lidé ji obvykle chápou špatně. Při trávení škrobu z potravin si organismus umí sám obstarat dostatek glukózy. Přímá konzumace cukru nebo sladkých potravin proto není nutná.

Mýtus 2: Sirup z agáve je zdravější než bílý řepný cukr. Oba produkty obsahují stejné množství cukru a mají srovnatelné zdravotní účinky.

Mýtus 3: Med obsahuje minerály, proto je zdravější než rafinovaný bílý cukr. Tak jednoduché to není. Med skutečně obsahuje stopové prvky, vitamíny, bílkoviny a polyfenoly. Avšak ohledem na dávky, ve kterých se med obvykle konzumuje, jich organismu nedodá příliš mnoho. Lepší efekt má vyvážená strava s menším množstvím kalorií.

Mýtus 4: Výrobky s fruktózou neškodí zdraví. Omyl. Ačkoliv se fruktóze někdy říká ovocný cukr, ve výrobcích či na pultech obchodů většinou nemá s ovocem nic společného. Lze ji totiž vyrobit i z velmi levného kukuřičného sirupu. Zvyšuje riziko zubního kazu a přílišná konzumace ve zpracovaných potravinách škodí zdraví stejně jako nadměrný příjem cukru.

Mýtus 5: Ovoce a zelenina obsahují cukry, proto jsou stejně nezdravé jako sladké výrobky. To není pravda. Cukry v celém ovoci a zelenině jsou doprovázeny dalšími látkami a vlákninou, proto je organismus zpracovává v jiném kontextu než volné cukry ze sladkých potravin. Právě příjem volných cukrů bývá s nemocemi spojován. 

Mýtus 6: Ovocné šťávy prospívají zdraví. Omyl. Šťáva z ovoce je totiž zpracováním zbavena většiny prospěšných živin, zejména vlákniny. V ní obsažené přírodní cukry působí na zdraví podobným způsobem jako přidané cukry. Sklenice džusu ukrývá asi tolik cukrů jako sklenice limonády. Je lepší ho pít málo a ne každý den.

Mýtus 7: Dětské příkrmy dětí musí být chuťově příjemné a nasládlé. Není to pravda. Děti rády objevují jiné chutě a seznamují se s novými potravinami. Úkolem dospělých je nabídnout jim širokou škálu kyselých, hořkých a slaných pokrmů, nikoliv do všeho přidávat ovocné šťávy nebo třeba banán, aby je osladili.

Mýtus 8: Je normální, aby dětské výrobky chutnaly sladce. Omyl. Děti si užívají všechny chutě. Slazené dětské potraviny pouze podporují oblibu sladkostí.

Mýtus 9: Pokud v seznamu složek není cukr, výrobek jej neobsahuje. Ani to není pravda. Cukry se mohou skrývat za různými názvy: laktóza, sacharóza a další slova končící na -osa. Stejně tak mohou být součástí jiných potravin, například agávového a rýžového sirupu, karamelu, medu, sladu nebo koncentrátů ovocných šťáv. V nutriční tabulce najdete součet všech cukrů: přidaných i těch, které jsou přirozenou součástí potravin.

Mýtus 10: Sport vyvažuje vysokou konzumaci cukrů. Omyl. Nadměrná konzumace cukrů je jednoznačně spojena s rizikem nadváhy, zvláště pokud pocházejí z nápojů. Pohyb je dobrý pro vaše zdraví a pomáhá v boji s nadváhou, ale přímo nevyrovnává jejich účinky.

Mýtus 11: Bio produkty jsou méně sladké. To není pravda. Kritéria certifikace bio výrobků nezahrnují požadavky na obsah cukrů. Bio sušenky nebo ovocný bio jogurt tedy mohou obsahovat stejné množství cukru jako běžné produkty. Řiďte se nutričními údaji.

Mýtus 12: Po fyzické námaze je potřeba jíst ovocný cukr. Omyl. Po tréninku potřebuje sportovec-amatér především vodu, aby kompenzoval ztrátu tekutin z pocení. Po hodině průměrné sportovní aktivity nejsou nutné izotonické nápoje nebo tablety hroznového cukru. Naopak pokročilí nebo vytrvalostní sportovci si mohou připravit směs přizpůsobenou svým specifickým potřebám.

Mýtus 13: Slazené nápoje jsou součástí vyvážené stravy. To může být pravda. Vyvážený jídelníček podle potravinové pyramidy zahrnuje možnost vypít sklenici slazeného nápoje, ale pak si musíte odříct zákusek, čokoládovou tyčinku nebo zmrzlinu, abyste nepřesáhli maximální doporučený příjem přidaných cukrů, který je podle Světové zdravotnické organizace 50 g za den. Marketing zaměřený na děti tedy nemá nabádat ke konzumaci sladkých nápojů, protože snadno překročí doporučenou dávku.

Mýtus 14: Obezita je důsledkem mnoha faktorů, nikoli jen konkrétních výrobků nebo přísad. Je to složitější. Přestože při nárůstu obezity ve společnosti vstupuje do hry mnoho faktorů, jednoznačně k němu přispívá všudypřítomnost sladkých potravin a nápojů, která jejich přílišnou konzumaci bagatelizuje již od útlého věku.

Mýtus 15: Nápoje se sladidly jsou lepší alternativou nápojů slazených cukrem. To není jednoznačné. Na rozdíl od cukru jsou sladidla šetrná k zubům. Neodporučuje se však, aby děti konzumovaly běžně nápoje se sladidly, protože příliš snadno dosahují přijatelné denní dávky sladidel. Je lepší odvyknout si od sladké chuti, než jednoduše nahradit cukr sladidly.

Mýtus 16: Výrobek s označením „bez přidaného cukru“ neobsahuje žádný cukr. Velký omyl. Takový výrobek nesmí dle zákona obsahovat přidané monosacharidy nebo disacharidy ani jiné potraviny používané pro své sladící vlastnosti, může však obsahovat ovocnou šťávu, pyré nebo koncentrát, které jsou přirozeně bohaté na volné cukry. Čtěte raději nutriční údaje na obalech.

Mýtus 17: Pitím nápojů se sladidly se hubne. Nikoliv. Sladidla sice mají vyšší sladící schopnost než cukr, nejsou kalorická a nezvyšují hladinu cukru v krvi, ale pouhé nahrazení cukru sladidly není zázračným řešením nadváhy. Abyste se zbavili chuti na sladké, je lepší nápoj naředit vodou.

Související články