Spor začal již v roce 2011, kdy zámečník z Redmondu ve státě Washington objevil na svém profilu na recenzním portálu Yelp negativní recenzi na zakázku, kterou s jistotou nezhotovoval. Jistá Sarah K. si v ní stěžovala, že zámečník měl velké zpoždění a ještě navíc si účtoval 175 dolarů za opravu, jež měla podle předchozí dohody stát 50 dolarů. Negativní recenze mohla být podle serveru Consumerist dílem některého z jeho konkurentů, který mu na profil překopíroval starší hodnocení jiného zámečníka.
Další postup muže z Redmondu však podle spotřebitelského portálu odporoval vší logice. Místo toho, aby kontaktoval recenzní server za účelem odstranění falešné negativní recenze, rozhodl se Yelp zažalovat. I když se jednalo o dílo vytvořené třetí stranou, Yelp podle něj za recenzi stále nesl zodpovědnost.
Dále se podle něj jednalo o klamavou reklamu, jelikož recenze byla viditelná ve vyhledávání a svým charakterem byla skandalizující. Takto si měl skrze poškození jeho dobrého jména Yelp budovat publicitu. Zámečník navíc podezíral Yelp z toho, že jeho zaměstnanci negativní recenzi sami překopírovali na jeho profil a přirovnal je k výběrčím výpalného.
S takovou žalobou se již v roce 2013 obrátil na washingtonský soud. Ten ji zamítl a za viníka označil autora, který se skrýval pod jménem „Sarah K.“. Yelp podle soudu nemohl nést vinu za obsah vytvořený třetími stranami. Podobně dopadl žalobce i u odvolacího soudu, který jeho žalobu označil za nesmyslnou a připomínající spíše konspirační teorii.
Negativní falešné recenze jsou poměrně rozšířené, častěji se však setkáváme s pozitivními, jež mají vzbudit zájem o službu či výrobek. Nedávno s nimi měla problém například společnost Warner Bros, která si objednala pozitivní publicitu pro novou počítačovou hru u předních youtuberů, mnozí z nich však video neoznačili jako placenou reklamu. Dlouhodobou bitvu s falešnými recenzemi svádí i Amazon, naposledy se nepoctivci naučili zneužívat výjimku pro betatestery. Jak rozeznat falešné recenze od pravých radí i dTest.