Hlavním důvodem, proč se v telefonu po zvednutí nikdo neozývá, je praxe call-center pro zvýšení efektivity kampaní. Díky ní je do systémů současně zadáno více volání, než je přítomno operátorů. Pokud jsou všichni telefonisté vytíženi, volaného na druhém konci uvítá pouze ticho. Takový hovor se ale stále zaznamenává do statistiky těch, které někdo zodpověděl a kdo je tedy ochoten odpovídat i na další telefonáty.
Na takovéto telefonáty se v Itálii množily stížnosti. Přicházely mimo jiné od spotřebitelů, kteří trpí úzkostí a kterým mohly takovéto telefonáty připomínat pronásledování a stresovat je, v krajním případě dokonce spouštět záchvaty. Dle nové legislativy nesmí počet takovýchto „tichých“ telefonátů přesáhnout 3 % z celkového počtu hovorů v jedné kampani. Hovory také přestanou být vysloveně tiché – nově budou telemarketéři povinní pustit do sluchátek alespoň „komfortní hluk“ telefonů a hlasů v pozadí, který by měl ujasnit původ hovorů. Pro zvýšení pohodlí volaného také takovýto hovor nesmí trvat déle než tři sekundy a stejné call-centrum ho po tomto hovoru smí kontaktovat nejdříve za pět dní.