V roce 1998 byl ve vodách členských zemí EU poprvé zakázán elektrický rybolov neboli electrofishing, a to spolu s rybolovem za pomoci výbušnin nebo jedů. Jde o techniky zvláště škodlivé pro život v mořích a oceánech. Nizozemsko však získalo výjimku a postupně setřáslo další omezení, například limit vydaných rybářských licencí nebo omezení síly elektrického výboje.
Následovala vlna protestů jak ze strany nevládních organizací, tak ze strany rybářů jiných zemí. V červenci 2019 bylo schváleno evropské nařízení o ochraně mořských ekosystémů, které zcela zakázalo elektrický rybolov v evropských vodách od 1. července 2021. Umožnilo členským státům okamžitě zakázat tuto metodu ve svých teritoriálních vodách, tedy 12 mil od pobřeží, i pro rybáře z jiných zemí.
Učinila tak například Francie, jak připomněla tamější spotřebitelská organizace UFC-Que Choisir. Nizozemsko nařízení zpochybnilo a obrátilo se na Soudní dvůr Evropské unie. Odvolání bylo zamítnuto 15. dubna 2021 a nařízení vstoupilo v platnost bez výjimek.
Electrofishing je rybolov vlečnými sítěmi s elektrickými výboji.
Elektřina proudí elektrodami v přední části sítě do vrchní vrstvy mořského sedimentu. Výboje vyvolávají svalové kontrakce ryb a korýšů v okolí mořského dna. Sítě je pak snadno posbírají. Zastánci metody tvrdí, že se tak méně poškodí mořské dno oproti lovu klasickými vlečnými sítěmi. Vědci a organizace zabývající se životním prostředím se však domnívají, že má negativní dopady na životní prostředí, protože usmrcuje vejce nebo mladé živočichy a způsobuje utrpení mořských tvorů.