Nejproblematičtější byly kategorie vozů, elektrických spotřebičů a výrobků pro děti. V kategorii hraček je nejčastěji problémem chemické riziko a riziko udušení. Příkladem mohou být nejrůznější chemické látky přicházející při hře do kontaktu s ústy a kůží dětí, hračky obsahující malé oddělitelné části, či výrobky ze sortimentu zábavní pyrotechniky, při jejichž použití hrozí poškození sluchu či zraku, popálení a další zranění.
Pokud bychom se podívali ještě na oblečení pro děti, tak nejčastějším rizikem je stále uškrcení. Důvodem jsou dlouhé šňůrky na kapucích a jiných částech oděvu, které například při hře na dětském hřišti mohou přivodit smrtelná zranění. Oblečení může skrývat i jiná rizika, pokud oděv pro nejmenší obsahuje drobné části (např. kamínky). Ty se mohou snadno oddělit a dítě je může následně vdechnout či spolknout. Část oděvů označených jako nebezpečné také obsahuje nedovolené chemické látky.
Nejvíce nebezpečných produktů bylo podle slovinské spotřebitelské organizace Zveza Potrošnikov Slovenije původem ze zemí mimo EU, mezi nimi stále drží prvenství Čína s devítiprocentním podílem.
Organizaci BEUC se nelíbí, že nebezpečné produkty stále nemizí ani z pultů kamenných obchodů, ani z e-shopů. Na vině jsou podle její ředitelky Monique Goyensové stejnou měrou výrobci a prodejci jakožto i tvůrci zákonů, kteří nestíhají tvořit legislativu pro nové typy výrobků. Spotřebitelé přitom podle ní mají právo očekávat bezpečnost u veškerých prodávaných produktů, nejen u potravin.
Podle Goyensové současný stav svědčí o tom, že členské státy EU by se měly více zaměřit na monitoring trhu a nezanedbávat ani moderní rostoucí oblasti, jakými jsou například digitální technologie.
V České republice provozuje největší databázi nebezpečných výrobků právě spotřebitelská organizace dTest a najdete ji na www.nebezpecnevyrobky.cz. Smyslem databáze je varovat veřejnost, a tak eliminovat rizika případného ohrožení konkrétním výrobkem. Databáze shromažďuje informace o nebezpečných výrobcích nejen z evropského systému RAPEX, ale také od českých dozorových orgánů: České obchodní inspekce, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Státního ústavu pro kontrolu léčiv či od Ministerstva zdravotnictví ČR. Zdrojem údajů v databázi jsou také výsledky testů realizovaných dTestem.