Ve Spojených státech jsou hojné reklamy na testování a očkování proti hepatitidě typu C, a to zejména pro osoby narozené po druhé světové válce. Žloutenka typu C se přenáší kontaminovanou krví a lidé, kteří se narodili v období 1945–1965, zažili z velké části ještě dobu, kdy platila méně přísná dezinfekční a hygienická pravidla, stříkačky se například používaly opakovaně.
Pravděpodobnost, že jsou postiženi hepatitidou C, je u nich pětkrát vyšší než u zbytku americké populace. Podle americké organizace Consumer Reports počet nemocných žloutenkou typu C v USA od roku 2010 stoupá a obvykle se jedná o přenos při injekční aplikaci drog.
Mnoho lidí netuší, že jsou nakaženi. Ačkoliv akutní infekce může způsobit únavu a nevolnosti nebo snížit chuť k jídlu, tyto příznaky obvykle časem ustoupí a nemoc zůstane neodhalena. Následky jsou však vážné, protože žloutenka typu C může stejně jako ostatní typy hepatitidy trvale poškodit játra a ve vážných případech způsobit smrt.
Americké centrum pro kontrolu a prevenci nemocí proto doporučuje, aby byli dospělí za svého života testováni nejméně jednou, ženy pak při každém těhotenství. Osoby z obzvláště rizikových skupin, například uživatelé drog, by měli test postupovat pravidelně.
Přítomnost protilátek odhalí jednoduchý test krve. Jde o proteiny, které imunitní systém vytváří při styku se škodlivou látkou. Existence protilátek znamená, že byl člověk někdy infikován, ale nikoliv, že je v něm vir aktivní. Organismus asi 30 % nakažených si s virem hepatitidy C poradí sám. Zda je nutné pacienta léčit, pak určuje další test. Je-li pozitivní, následuje vyšetření jater a stupně jejich poškození, jehož výsledek rozhodne způsob léčby. Od roku 2014 je k dispozici skupina účinných přímých antivirotik, která mají málo vedlejších účinků, užívají se 2–3 měsíce a vyléčí více než 90 % případů hepatitidy typu C. Léčba těžce poškozených jater však trvá dlouho a po základní léčbě může být pacient přes deset let ohrožen vznikem rakoviny jater.